Webinář

O webináři

Záznam webináře s psychoterapeutkou Ivanou Procházkovou nabízí hlubší vhled do dětského prožívání a ukazuje, jak se děti v raném věku učí pracovat se svými pocity. Dozvíte se, jaký je rozdíl mezi pouhou sebekontrolou a skutečnou seberegulací, a proč je pro dětský rozvoj klíčová vaše vlastní klidná přítomnost a schopnost fungovat jako stabilní emoční kotva.

Hlavní myšlenka webináře:

„Dítě se učí regulovat své emoce skrze nás dospělé. Naším úkolem není jeho pocity potlačit, ale poskytnout mu bezpečný prostor, ve kterém se může vzdálit, prožít si i tu nejtěžší emoci a s důvěrou se k nám opět vrátit.“ Ivana Procházková

Co se na webináři podrobně probralo:

• Emoce jako proces učení: Děti se s plnou schopností ovládat emoce nerodí, učí se je poznávat postupně. Emoce mají různou intenzitu (od 0 do 10) a pro dospělé je výhodnější a snazší zasáhnout už při mírné rozladěnosti (na stupni 3), než čekat, až situace vygraduje do plného afektu (na stupeň 10).
• Sebekontrola vs. seberegulace: Zatímco sebekontrola znamená pouhé potlačení chování zvenčí (což často vede k pozdějšímu výbuchu nahromaděné frustrace), seberegulace představuje zdravé vnitřní zpracování emoce. Malé děti se regulují tzv. koregulací – napojením na klidný nervový systém přítomného dospělého.
• Budování bezpečí a řádu: Emoční bezpečí úzce souvisí s fyzickým prostředím. Předvídatelnost v čase (režim dne), v prostoru (méně rušivých podnětů, uklizené hračky, ohraničený osobní prostor) i ve vztazích dává dětem jistotu, která je nezbytnou podmínkou pro jakékoliv učení.
• Absorbující mysl: Děti do šesti let nasávají všechny podněty ze svého okolí jako houba. Bez jakéhokoliv filtru zrcadlí nejen to, co jim přímo říkáme, ale i to, jak se k sobě navzájem chováme my dospělí a jak sami zvládáme stresové situace.
• Role dospělého v krizi: V náročných situacích dospělý slouží jako maják. Je důležité nebagatelizovat dětské prožívání (vyhnout se větám typu „nic se nestalo, nebreč“), ale emoci jasně pojmenovat, uznat ji a nastavit laskavou, leč pevnou hranici („Vidím, že se zlobíš, ale nenechám tě bít kamarády.“).

Časté dotazy z praxe, na které lektorka odpověděla (FAQ):

1. Co dělat, když dítě prožívá velký afekt a pláče proto, že mu něco zakážu?
Odpověď: Zachovejte klid a zůstaňte fyzicky blízko. Neodcházejte s tím, že ho necháte „vyvztekat“. Popište, co vidíte, uznejte jeho emoci a nezlehčujte ji, ale pevně držte nastavenou hranici. Dítě potřebuje zažít, že i když je uvnitř rozbouřené, vy tu situaci unesete a neopustíte ho.

2. Jak reagovat, když jedno dítě ve třídě začne zčistajasna bořit hru ostatním?
Odpověď: Často jde o důsledek přehlceného prostředí nebo únavy, kdy dítě samo neví, co přesně ho irituje. Snažte se zasáhnout dříve, než situace eskaluje. Odveďte dítě stranou, popište jeho stav („Vidím, že jsi asi unavený nebo nevíš, s čím si hrát“) a nabídněte mu klidnější alternativní činnost, například společné čtení knížky.

3. Co dělat, když situaci jako pedagog emočně nezvládnu a vybuchnu nebo ztratím trpělivost?
Odpověď: Všichni jsme jen lidé. Důležité je umět si odpustit a být k sobě laskavý. Pokud cítíte, že přicházíte o trpělivost, nebojte se zhluboka nadechnout, poodstoupit od situace nebo poprosit kolegyni o vystřídání. Nezapomínejte, že základem pro to, abyste mohli regulovat emoce dětí, je vaše vlastní funkční psychohygiena a péče o sebe sama.

Cíl webináře

Cílem webináře je poskytnout učitelům či pečujícím osobám srozumitelný rámec pro podporu zdravého emočního vývoje dítěte v raném dětství a nabídnout konkrétní nástroje, jak s emocemi dětí pracovat v běžném provozu školky či dětské skupiny. Účastníci si osvojí principy, které pomáhají dětem rozvíjet emoční gramotnost, seberegulaci a pocit bezpečí ve vztazích s dospělými.