Webinář

O webináři

Záznam webináře s dětskou psychologičkou, diagnostičkou a psychoterapeutkou Mgr. Petrou Vorlíčkovou přináší odborný a ryze praktický vhled do problematiky sebepoškozování u dětí na základních školách. Webinář poskytuje srozumitelný přehled o funkcích tohoto chování, vysvětluje jeho psychologické i neurochemické pozadí, vyvrací mýty a nabízí návody k účinné reakci v rodině i ve škole.

Hlavní myšlenka webináře:

„Sebepoškozování není primárně snaha o manipulaci nebo přilákání pozornosti a ve většině případů neznamená přímý záměr spáchat sebevraždu. Je to zoufalá sebezáchovná strategie – pokus o regulaci nesnesitelné psychické bolesti. Dítě to nedělá proto, aby mu bylo špatně, ale proto, aby mu v danou chvíli bylo alespoň na okamžik lépe.“ Petra Vorlíčková

Co se na webináři podrobně probralo:

• Povaha a funkce sebepoškozování:
  • Záměrné ubližování vlastnímu tělu (nejčastěji řezání, pálení, drásání kůže, vytrhávání vlasů), které funguje jako rizikový zvládací mechanismus (coping strategie).
  • Fyzická bolest dokáže přehlušit těžko uchopitelnou bolest psychickou, protože je čitelná a má nad ní dítě pocit kontroly.
  • Neurochemický efekt: Při zranění se v mozku uvolňují endorfíny (hormony štěstí), což přináší dočasnou úlevu a uvolnění napětí. Chování tak získává rysy nelátkové závislosti (včetně bažení a následných pocitů viny).
• Rizikové faktory a spouštěče:
  • Vývojové období puberty, pocit osamění, nízké sebevědomí, zraněné sebepojetí, šikana, tlak na výkon či rodinná traumata (rozvod, úmrtí, zanedbávání, domácí násilí).
  • Problémový vztah k vlastním částem těla: Dítě trestá řezáním ta místa (např. břicho, stehna), o kterých si myslí, že jsou příčinou jeho nepijetí. U obětí sexuálního zneužívání jde často o snahu získat zpět kontrolu nad svým tělem.
  • Trend a nápodoba: Na druhém stupni ZŠ a na uměleckých školách se sebepoškozování často šíří jako lavina vlivem nápodoby a sociálních sítí.
• Rozdíl mezi sebepoškozováním a sebevraždou: U sebepoškozování primárně chybí záměr zemřít. Jedná se však o obrovský varovný signál – u sebepoškozujících se dětí je riziko pozdějšího suicidálního jednání až o 80–90 % vyšší.
• Co dělat a jak pomoci:
  • Autentické a bezpodmínečné přijetí: Dát dítěti najevo, že ho máme rádi bez ohledu na jeho stav. Neodsuzovat, nenálepkovat („ty jsi hrozná/líná“), ale oddělovat chování od hodnoty dítěte.
  • Zákazy nefungují: Sebepoškozování je jako „lešení“, které drží polorozpadlý domeček psychiky. Dokud neopravíme domeček (vnitřní příčinu), nemůžeme lešení strhnout (zakázat ho), jinak se dítě zhroutí.
  • Ocenění odvahy: Pochválit dítě za to, že o problému dokázalo promluvit.
  • Odborná pomoc: Propojení psychoterapie a případné medikace. Důležitá je motivace samotného dítěte a trpělivost (léčba trvá měsíce i roky).
• Co naopak NEDĚLAT:
  • Netrestat, nekřičet, nezesměšňovat ani nezlehčovat situaci („vždyť se nic neděje“, „jiní se mají hůř“).
  • Nevyvolávat pocity viny („jak mi to můžeš dělat, já jsem ti dala život“).
  • Neslibovat absolutní mlčenlivost – pokud učitel či odborník zjistí sebepoškozování u nezletilého, MUSÍ informovat zákonné zástupce (vždy je ale vhodné domluvit se s dítětem na citlivém způsobu oznámení).
• Náhradní strategie při akutním bažení (dle typu emoce):
  • Při hněvu/vzteku: Fyzické vybití (bouchání do polštáře/matrace, trhání papíru, dupání, hlasitá hudba, křik do polštáře).
  • Při smutku: Péče o sebe, zklidnění (zabalení do deky, horká vana, čaj, roztírání příjemného krému na místa, kde chtělo ublížit).
  • Při pocitu prázdnoty / „nic necítím“: Intenzivní stimulace smyslů (držení kostky ledu v dlani, přejíždění kostkou ledu z červené řepy po kůži – simuluje krev, brnkání gumičkou o zápěstí, pálivé/kyselé jídlo).

Časté dotazy z praxe (FAQ):

1. Co má dělat škola, když u žáka zjistí sebepoškozování, ale rodiče problém popírají a odmítají odbornou péči?
Odpověď: V krizové situaci může školní psycholog zasáhnout i bez souhlasu rodičů. Pokud rodiče dlouhodobě odmítají situaci řešit a dítě je v ohrožení zdraví, je povinností školy podat podnět na OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí), neboť rodič nejedná v nejlepším zájmu dítěte.

2. Je vhodné dělat ve třídě preventivní program přímo na téma sebepoškozování?
Odpověď: Rozhodně NE. Přímá osvěta o sebepoškozování ve třídě může fungovat jako návod a spustit efekt nápodoby. Preventivní programy se musí zaměřovat obecně na zdravé zvládací strategie stresu (coping), práci s emocemi a budování resilience.

3. Může učitel nebo trenér se žákem sdílet vlastní minulou zkušenost se zvládnutím psychických potíží?
Odpověď: Ano, pokud je situace zvládnutá a sdílení slouží jako naděje a důkaz, že z těžké situace vede cesta ven. Učitel tak vystupuje jako autentičtější a důvěryhodnější průvodce.

Cíl webináře

Cílem webináře je vybavit účastníky vědomostmi, ale hlavně nástroji, díky nimž mohou dítěti skutečně pomoci zvládnout náročné emoce jiným než sebedestruktivním způsobem.